MBR 2016 - Masakr Beroun - Rakovník 2016
unikátní sportovni blog
Asi 60km noční pochod z Berouna do Rakovníka.
5Listopad2016
Můj (a nejspíš i Petrovo) první noční pochod. Start ve 21:00 v Berouně 4.11.2016 a konec v Rakovníku následujícího dne. Počasí se docela povedlo, ale umím si představit i lepší.
Petr mně po akci Šumava láká na nějakou víkendovku.
Petr škemrá o nějakou víkendovou akci. Nemám čas odpovídám. Není kdy. Práce, dovolená a tak podobně. Zkrátka obvyklé výmluvy.
Petr opět škemrá o nějakou víkendovou akci. Nemám čas odpovídám. Není kdy. Je to samá práce, občas proložená dovolenou. Petr reaguje, že stačí tedy nějaký noční pochod. Nemám čas, ale neurčitě tedy slibuji nějaký ten víkend.
Lákám Milana a Petra na Military Death March a vytvářím událost v březnu 2017. Petr možná půjde, Milan ne. Milan chce jít se mnou na Kriváň. Petr mi připomíná slib nočního pochodu. Raději nereaguji.
Po zkušenosti z akce Šimonka 2016 posílám info, že MDM nebude žádná procházka rajskou zahrádkou. Petr mi připomíná slib a posílá rovnou trasu z Loděnice kamsi, kde nejezdí vlaky ani autobusy, takže se odtamtud nedá dostat. Na dotaz proč tohle, odpovídá, že aby to nešlo vzdát v půlce. Petr navrhuje pátek 4.11. Vymlouvám se, že nemohu, že Lucka (manželka) jede na víkend pryč a já hlídám Adama (syna). Petr důrazně apeluje na zajištění hlídání. Slib je slib.
Posílám Petrovi email, že pokud náhodou půjdu, tak jedině z Berouna do Rakovníka, že tam jezdí vlaky a autobusy. Ale že stejně pracuju na tom hlídání a kdo ví… On souhlasí, je mu to vlastně úplně jedno. Naopak Petr o noční pochod tak velmi stojí, že přesvědčil svou přítelkyni Katku (a mojí kolegyni), že hlídat 5ti leté dítě je super zábava, zvlášť když se ani jednou neviděli. Katku po cestě na oběd už jen zajímá, jestli můj syn zvládá základní hygienické návyky. Pochopitelně, v 5ti už umí všechno a v kartách obehraje už i tatínka. Nakonec jsem ale hlídání obstaral u kamaráda, kterého přeci jen zná. S Petrem se domlouváme na trase a organizaci masakru. Plánový odchod z Berouna je ve 21:00. Píšu, že super, alespoň se stihnu před tím trošku prospat. Petr rezolutně odpovídá “Žádný spánek dopředu!!!”. Asi to považuje za cheatování. Na Petrův zvídavý dotaz, co si beru na sebe (tahá ze mně rozumy) odpovídám, že se mi na Šimonce osvědčili trekové boty s goretexem, termospodky, softshellové kalhoty a tři vrstvy na horní část těla z toho jedna termo. Rukavice na posilování (nemají kryté prsty), pončo, hole a šátky jsou samozřejmost. Petr píše, že si musí jít koupit vybavení, včetně bot.
Připravuji tatranky, kupuji kofolu,vodu a brambůrky. Chystám reflexní prvky a náhradní baterky do blikaček a čelovky. Petr ráno píše, že včera koupil vybavení za 6 tisíc. Boty šel zkušebně prošlápnout a chytl puchýř na malíčku. Prý bude sranda. Dneska si musí jít ještě do Decathlonu koupit ultralehkou péřovku za 6 stovek. Prý kvůli komfortu. Začínám si myslet, že si asi bude brát 50l batoh. Já mám malý 10l trailový a polovinu objemu v něm zabírá zmuchlané pončo.
Katka mi na obědě přeje mnoho štěstí a hlavně, ať neumřeme hlady. Na to jí odpovídám, že přeci vím, jak přežít v divočině, protože jsem se díval na pořad Beara Gryllse - Ultimate survival. Prý je možné jíst i trus bíložravců, zejména zajíců. Ať to prý neučím Petra, už by mu nikdy nedala pusu.
Plán je, že se sejdeme v Rakovníku ve 20:00, odtamtud jedním autem pojedeme do Berouna a v sobotu z Rakovníka pojedeme pro druhé auto zpět do Berouna. Krásný logistický plán. Řídím si budíka na místo obvyklých 4:00 na 5:00. Plánuju v pátek odpoledne zmizet z práce dřív, abych mohl před odjezdem cheatovat (rozuměj, alespoň 3h se prospat).
Tisknu mapu s propozicemi a laminuji, aby to nepromoklo. Poslední co potřebujeme je zabloudit a tentokrát to nenechám na náhodě. Každý kilometr a výškový metr při bloudění bude v nohách znát. Koukám znovu a znovu na mapu na počítači a takhle v pohodlí a teploučku zjišťuji, že vlastně ani není kde zabloudit. Piece of cake.
S tím budíkem jsem asi neudělal dobře. Přístě ho musím nastavit na později.
Petr hned mi po svém probuzení (v 8:00) zakazuje spát před trekem. Jemu se to říká, v pátek má homeoffice a bude si válet šunky v posteli a odpočívat. Na jeho zákaz neodpovídám, abych zbytečně nelhal. Ale spánek v plánu mám. A pro jistotu si řídím budíka na 18:30, abych nezaspal odjezd do Rakovníka.
V 15:15 ulehám do postele, nastavuju noční režim na telefonu a jdu spát. V 16:25 se sám budím. Jenom hodina? Sakra, přemýšlím, jestli spát dál anebo ne. V tom mi vibruje fitbit na ruce, koukám a volá Petr.
"Čau, slyším."
"Nic, jenom kontroluju, jestli nespíš." (přemýšlím, jestli je na mně ještě slyšet rozespalost)
"Jistě, že nespím." (vždyť jsem se vzbudil sám před třemi minutami)
"Očekávej ještě tak jeden až dva kontrolní telefonáty." (tak to mám ještě tak hodinu)
Nicméně se válím už jen půl hodiny a pak si jdu chystat věci.
Batoh mám zabalený a říkám si, jak se mi to tam krásně vešlo, ještě takového místa zbylo. Pak mi došlo proč. Zapoměl jsem na hydrovak.
V 17:20 zvoní zase telefon - opět ten kontrolní, tak jsem to odhadl dobře, že až za hodinu. Petr mi očividně nevěří. Na dotaz jestli spím, když mi to trvá tak dlouho, nenuceně odpovídám, že zrovna plním hydrovak vodou. Koukám, že v 17:14 přišla SMSka “Ty spíš?”. Odpovídám s 10ti minutovým zpožděním “Ale kde že”.
Na 20:00 vyrážím do Rakovníka. Po příjezdu mně jímá nostalgie: tady končila letošní R60ka. Petr přijíždí krátce po 20 hodině. Stěhuje věci do mého auta a mým autem vyrážíme směr Beroun. V autě Petr do ruky bere plechovku a říká:
“Masakr Beroun - Rakovník tímto považuji za zahájený. A začínáme přípravou.”
“Co to je? Kofein?”
“Ne taurin.”
V autě vůbec netopím, přeci se nespotím ne? To ale Petrovi nedělá dobře, protože není ještě převléknutý. Přece se nespotí ne? V Berouně se Petr převlíkne, věci nechává u mně v autě. Plán je se potom společně vrátit Petrovo autem do Berouna.
Beroun. Petr se převléká. Koukám, že má trekové boty z Prčic. Nové boty si netroufl vzít. Asi si nechce užít tu srandu.
Zapínám logování a směle vyrážíme. Teplota se drží na příjemných 3,5 stupních a je jasno, což je záruka chladné noci. Předpověď deště je ale pro nás příznivá, takže ponča necháváme v autě.
Ptám Petra: “Jo máš, klíče od auta že jo?”.
Petr se zastaví a přemýšlí: “Hm. Dobrý dotaz. Jo mám. Mám je v kapse od kalhot. Kalhoty jsou u Tebe v autě.”
Vracíme se ještě pro klíče.
Přesně po hodině dorážíme na rozhlednu Děd.
Poprvé bloudíme, ale to zjistíme až po 10ti minutách, když si vzpomeneme, že jsme dlouho neviděli červenou. Naštěstí se podle mapy dá přejít na trasu alternativně, bez zacházky.
Začíná se docela ochlazovat. Není to ale nijak hrozné. Dokud se hýbeme, je to dobrý.
Lákám Petra na noční spánek. Bear Grylls to v jednom ze svých pořadů dělal tak, že se přihrnul spoustou listí a bylo mu teplo (lépe řečeno přežil, ale to jsem nezmiňoval). Petr zamítá, že jednou když byl malý, chtěl pomoct dědovi a přikryl mokré seno igelitem a do večera málem shořelo.
Nižbor a podruhé bloudíme. Ztrácíme tak asi 10 minut.
Přichází na mně krize, která se vleče až do půl šesté rána. Mám pocit, jako bych každou chvíli za chůze usnul a sem tam na sobě pozoruju, že přemýšlím nad nesmysly, jako když už usínám. Očividně se to ale netýká jen mně, protože se s Petrem domlouváme na kafi. Jen někde, kde nebude suché listí.
Potřetí bloudíme. Ne moc, ale zbytečných 300m do kopce kamením a listím příjemné není. Ztrácíme asi 15 minut.
Začíná se objevovat jinovatka na trávě. Mrzne.
Pauza na kávu. To, že to není úplně dobrý nápad nám dochází po chvilce, když tepovka poklesne (podle záznamu u mně mírně pod 60) a tělo už se nezahřívá. Krize se tím spíše zhorší.
Mám pocit, že jdeme strašně rychle, ale sports tracker mi hlásí rychlost pod 5km/h. Asi nějaký projev psychického vyčerpání.
Opět bloudíme, ale chybu si naštěstí uvědomujeme rychle.
Přišli jsme na silnici a s Petrem se domlouváme, že si cestu zkrátíme. Nepůjdeme v terénu, ale následujících 5km po silnici. Bude to alespoň odcejpat, protože uvidíme, kam šlapeme. A na silnici není kam zabloudit. Nastavuji navigaci na mapách. Zbývá asi 27km do Rakovníka.
Běleč, s Petrem se domlouváme, že půjdeme do Rakovníka už jen po silnici. Další zabloudění by nás zničilo.
Začíná svítat. To na mně funguje jako vzpruha.
Začíná se zatahovat obloha. Petr se rozhodl, že to zabalí, všeho s mírou (svítání očividně zafungovalo jen na mně).
Petr chytil stopa do Rakovníka pro auto a vyráží domů. Po cca 42km a 850m stoupání. Já se rozhodl pochod dokončit. Zjišťuji, že v Rakovníku mi jede v 9:50 vlak do Berouna. Podle navigace je to na nádraží ještě asi 16km. Nevím, co mně ještě čeká, tak místy i popobíhám a zrychluji.
Krátce po sedmé začíná poprchávat.
Petr volá, jestli jsem si to nerozmyslel, už je v autě. Nabídku odmítám, teď už je to za pár.
Poprchávání se místy mění na deštík
Vidím Rakovník. Paráda.
Míjím ceduli Rakovník. Teď už je to pohodový 1,5km na nádraží.
Ukončuji pochod, kupuji jízdenku do Berouna. Cena 68Kč se mi zdá vysoká, ale pěšky zpátky už jít nehodlám.
Doba chůze: 11,5h
Délka trasy: 58km
Kumulativní stoupání: 1013m
Kumulativní klesání: 876m
Počet kroků: 67937
Průměrná tepová frekvence: 92bpm
Množství spálených kalorií: 5859kCal
Orientační zátěž: 5-7kg (podle množství vody a jídla)
Úbytek váhy: (zatím odhad 0,5kg)
Co se týká fyzické náročnosti, tak tenhle trek řadím hluboko pod R60ku a středně pod Šimonku 2016. Ač trek tedy nebyl nijak zvlášť obtížný fyzicky, byl velmi náročný psychicky. Chladno, chybějící spánek, únava a hlemýždí tempo i přes pocit rychlosti. Asi jsem si nesáhl úplně na dno, ale určitě jsem hrábnul hodně hluboko do rezerv své psychické pohody:-). Pokud by mně někdo přijel autem vyzvednout mezi druhou a pátou ranní, je pravděpodobné, že bych neodmítnul a dal přednost spánku v teple auta:-).
Dost mně také zajímalo, jak fitbit změří mojí klidovou tepovou frekvenci, když nebudu vůbec spát. Krátce po 13té hodine jí fitbit odhadl na 53. Vůbec nechápu, kde to číslo vzal, ale může být, když den před tím jsem měl 52.